Jde nám hlavně o to, jaký vztah k jídlu si vaše dítě vytvoří

Sedí u stolu, na talíři má vedle kuřecího masa a rýže i hromádku okurky, kterou možná sní a možná ne, a my u toho neděláme drama, protože nám nejde o to, jestli dítě dnes sní zrovna tenhle oběd do posledního sousta. Jde nám o to, jaký vztah k jídlu si u nás vaše dítě odnese, a ten se nedá poznat podle jednoho talíře, pozná se až za pár let, kdy bude jíst samo, podle toho, co mu řekne vlastní tělo, ne podle toho, co mu na talíř dnes dali dospělí.

Nabídka ovoce a zeleniny ke každému jídlu

U nás mají děti ovoce a zeleninu na dosah při každém jídle, ne jako povinnou přílohu k obědu, ale jako samozřejmou součást stolu při každé svačince. Zatímco obědy servírujeme, svačinky si připravujeme společně s dětmi, kromě svačinky mají ale děti k dispozici vždy ovoce a zeleninu. Nevnucujeme jim ji jako úkol, prostě tam je, spolu se vším ostatním, a děti si samy můžou vybrat, co si dají. Někdy si toho dítě vezme hodně, jindy skoro nic, a obojí je v pořádku, protože důležité je, že tu možnost má a že rozhoduje za sebe.

My rozhodujeme, co je k jídlu, dítě rozhoduje, kolik a čeho sní

Řídíme se jednoduchým pravidlem, kterému se odborně říká Division of Responsibility a se kterým přišla americká dietoložka Ellyn Satter, a nám funguje skvěle: my jako dospělí rozhodujeme, co se bude podávat, kdy a u jakého stolu, dítě rozhoduje, jestli z toho bude jíst a kolik. Tahle hranice nám dává klid, protože přesně víme, kde končí naše zodpovědnost a kde začíná to, co si musí odžít samo dítě, a jemu dává důvěru, že jeho hlad i sytost bereme vážně, i když je ještě úplně malé.

Proč děti do jídla nenutíme

Nenutíme děti dojídat talíř do posledního sousta, a není to proto, že bychom to s jídlem nemysleli vážně, ale právě naopak. Dítě pod tlakem je ve stresu a stres chuť k jídlu spíš bere než přidává, takže donucené dítě sní paradoxně míň, ne víc, a jídlo, které muselo sníst, i když nechtělo, si navíc snadno zapamatuje jako něco nepříjemného. Nejvíc nám záleží na tom, aby dítě nepřestalo věřit vlastnímu pocitu sytosti, který mají malé děti ještě skvěle nastavený, a byla by škoda ho pokazit.

Krátkodobě věta „ještě kousek a máš hotovo“ možná zabere, dlouhodobě ale prohrává, protože vyhrát se dá jeden oběd, kdežto vztah k jídlu se staví roky. Místo nátlaku proto jídlo prostě nabídneme a necháme ho na stole bez přemlouvání, protože nová jídla si děti oblíbí často až po desátém nebo patnáctém setkání a nejlíp to jde u stolu s ostatními dětmi, protože jídlo se děti nejvíc učí jedno od druhého.

Proč u nás neexistuje zdravé a nezdravé jídlo

Nedělíme jídlo na dobré a špatné, protože jakmile to uděláme, dítě si tohle rozdělení dřív nebo později přenese na sebe, a z věty „snědla jsem něco zakázaného“ je pak jen krůček k pocitu „jsem zlobivá / zlobivý, jsem špatná / špatný“. Navíc to, co je zakázané, chutná vždycky nejlíp, takže děti, které se k němu jednou dostanou bez dozoru, si ho dají mnohem víc, i když už dávno nemají hlad. Žádná jedna svačina ani jeden oběd nikoho nezachrání a stejně tak žádný nezničí, protože o tom, jestli je strava vyvážená, rozhoduje celý týden, ne jedno jídlo, a vyváženost navíc neznamená dokonalost, znamená jen, že je na talíři dost pestrého jídla a dost často. Jídlo u nás taky nikdy nepoužíváme jako odměnu ani jako trest, protože z jídla by se tím stala měna, a to je přesně cesta, jak si k němu vypěstovat divný vztah.

Jak to máme se sladkým

Sladkosti nejsou u nás ve skupince běžnou součástí dne, děti je tu normálně nevidí, ale neznamená to, že bychom cukr zakazovali. V létě chodíme na zmrzlinu, o Vánocích spolu pečeme perníčky a když má někdo ve skupince narozeniny, dá si s ostatními kousek dortu, a je to tak schválně. Nejde nám o zákaz, jde nám o rytmus, protože sladké má v dětství své místo, jen podle nás patří k příležitosti a ke společnému stolu, ne do kapsy jako tajná odměna, díky čemuž se dítě naučí, že dortík je jídlo, ne poklad, který se musí ukořistit, když se nikdo nedívá.

Máte otázku ke stravování?

Kolem jídla mívají rodiče spoustu otázek, které se do jedné webové stránky nevejdou, a nejlíp se na ně odpovídá osobně. Můžete nám ale i zavolat nebo napsat, pokud je to pro vás pohodlnější.